Abych pravdu řekla, tak žít v Itálii nikdy nebyl můj sen. Vždy jsem tíhla k německy mluvícím zemím a jejich mentalitě. Do Itálie mě to nikdy nějak zvlášť netáhlo. Uměla jsem si tehdy představit dovolenou u moře v Itálii nebo výlet do Říma, ale tím to končilo. 😊
Úplně poprvé jsem se do severní Itálie dostala v mých 19 letech, kdy jsem se poprvé vydala za prací do severní Itálie. Pamatuji si to do dnes, když jsem po veškerých štrapácích dorazila do malé italské vesničky v horách, byla jsem jako Alenka v říši divů. 😀 Úplně mě to dostalo. Ta příroda kolem byla prostě okouzlující. Jiní lidé, jiná mentalita, jiný život. Tehdy jsem v severní Itálii zůstala asi 3 měsíce. Když jsem odjížděla, myslela jsem si, že to bylo poprvé a naposled, co jsem v Itálii pracovala. Naštěstí nebylo. 😁
Měla jsem možnost krom ČR pracovat ve Velké Británii, Německu, Rakousku ale vždy mě to nějak přitáhlo zpět do severní Itálie. Teď si asi říkáte: ,,Proboha proč?!“ Řeknu vám proč, protože život tady je prostě jiný. Vše plyne tak nějak pomaleji. Máte kolem sebe neskutečně krásnou přírodu, Dolomity a ať už budete v severní Itálii kdekoliv, vždy bude co objevovat, výborně fungující sociální systém, doprava, můžete vydělávat slušné peníze. Je to kousek do Rakouska, Švýcarska, Německa ani ne za 2 hodiny jste u Lago di Garda, k moři to je jako z Ostravy do Prahy. 😁 Co více si přát?
Jedna z věcí, o čem lidé moc neví, je to, že Jižní Tyrolsko je trojjazyčný region tzn. mluví se zde německy cca 70%, italsky 26% a ladinsky 4%. V praxi to znamená to, že se vesměs všude domluvíte německy a dnes už i italsky, ladinský jazyk je spíš raritou, ale stále najdete školy, které vyučují v tomto jazyce. Znamená to také to, že je to skvělá příležitost zdokonalit se hned ve dvou jazycích. Mně osobně šla němčina vždy lépe, navíc v 90% zde používám jen němčinu, domácí lidé to nesmírně ocení. Nicméně postupně jsem se začala učit i italštinu. A dnes už mluvím lépe italsky než německy. 🤌
Setkáváme se zde se dvěma kulturně rozlišnými světy a připadá mi, že zdejší lidé si s sebou nesou břímě v podobě ,,nezařazenosti“. Necítí se být Italy ne Rakušany. Tento region se stal součástí Itálie po první světové válce podle dohod Saint-Germain v roce 1919. Tato změna byla pro německy mluvící obyvatele až traumatizující. Což se občas projevuje mírnou nesnášenlivostí vůči lidem, kteří německy (zdejším dialektem) nemluví. Považují zde za cizince i lidé pocházející z Itálie, což je až k pousmání.
Jižní Tyrolsko ( Südtirol/ Alto Adige) je jedním z nejbohatších regiónů Itálie. V práci se opravdu pracuje a ne málo. V odvětví gastronomie je časté to, že se pracuje 5,5 až 6 dní v týdnu 8 hodin a více, pokud se bavíme o plném úvazku. Práce v zemědělství je na tom podobně. V ostatních odvětvích je to podobné jako u nás. Já osobně bych řekla, že lidé žijící tady, přistupují k práci tak nějak celkově zodpovědněji než my v ČR. Málokdy ,,bulají“, většinou jsou ochotní trávit v práci čas navíc a i když není co na práci, snaží se čas pracovní dobu využít ve prospěch zaměstnavatele.
Často se zde setkáte se ,,sezónními smlouvami“, což někdo bere jako nevýhodu, ale já to mám přesně naopak. Připadá mi to fajn pracujete např. od května do půlky listopadu, potom od prosince do půlky února. Je to super příležitost pro ty, co chtějí např. cestovat, zároveň však upřednostňují aktivní příjem.
TIP: Je obvyklé, že se pracuje na dělené směny př. pracujete od 8 do 12, poté následuje pauza a do práce zamíříte znovu třeba od 17 do 21. S tím může také souviset otvírací doba obchodů, restaurací a úřední doba.
To že v ČR máme trochu jinou kvalitu potravin, na rozdíl od ostatních západních zemí, víme už dávno, ale Itálie, to je jiné kafe. 😆 Je pravda, že potraviny jsou někdy o dost dražší než u nás v ČR, ale ta kvalita jídla zde, je opravdu někde jinde. Ovoce chutná jako ovoce, zelenina jako zelenina. Pokud si koupíte maso, koupíte opravdu jen maso, ne vodu, a i ta nejlevnější čokoláda chutná skvěle. V supermarketech seženete opravdu vše, přes kvalitní olivový olej, po exotické ovoce, pokud však budete hledat Dolce Gusto Caramel Latte, v 90 % to bude problém. Italové si totiž potrpí na tradice a před kvantitou upřednostňují kvalitu. Specifické jsou pak místní trhy, na kterých najdete opravdu kvalitní, především regionální potraviny v nejlepší biokvalitě.
Řeč je teď o restauracích a gastru celkově. Protože co se musí Italům (i těm ze severu) nechat, tak je to, že mají pohostinství v krvi. Gastronomie je na zcela jiné úrovni než u nás. Jasně, že natrefíte i na ty horší restaurace, nebo na restaurace které jsou předražené, ale převažují ty dobré, s velmi dobrým servisem. Když půjdete kdekoliv v Itálii na drink, dostanete k tomu v 99% nějaký snack např. chipsy, olivy… Stejně tak když si objednáte jídlo, je k tomu mix pečiva zdarma. Já osobně toto považuji za velmi milá gesta, se kterými se u nás nesetkáváte, nebo jen zřídka. Doporučuji se zde soustředit na tyrolskou kuchyni, protože na ty tradice si zde opravdu potrpí. Jedním z nejtypičtějších pokrmů je např. Knödeltris/Tris di canederli, aneb jak bychom řekli mi z Karvinska ,,tři knedle“. No a další z mých tipů je jablečný štrůdl, který je vesměs dělaný z výborných jablek, vypěstovaných v tomto regionu. Nicméně výběr je tady opravdu velký a málokdy se stane, že dostanete k jídlu něco nekvalitního.
Jedno ohromné pozitivum tohoto regionu je, že snad každý si přijde na své. Řekla bych, že možnosti jsou téměř neomezené. Jedním z největších lákadel v zimě je lyžovačka, kam se podíváš se spojením se zdejšími wellnessy je to prostě lahoda. Nicméně pro ty, kdo nelyžují jsou zde například sáňkařské dráhy, nebo udržované turistické stezky. A z vlastní zkušenosti vím, že i kavárenští povaleči si zde přijdou na své. No a když je počasí pod psa, můžete se vydat na shopping např. do Bolzána. 💪
No a v létě…to je prostě značka ideál, můžete se vydat na nejrůznější túry, koupaliště, půjčit si elektrokolo a udělat si cyklovýlet. Co je ale podle mě top jsou zdejší jezera, je sice pravda, že v mnoha z nich se koupat nemůžete, ale už jen ten pohled stojí za to. Dolomity jsou prostě srdcovka. ⛰ Můžete se také vydat prozkoumávat nejrůznější města, vesničky. Za zmínku také určitě stojí zahrady Trauttmansdorf v Meráně. Je to takový malinký ráj na zemi. A pokud ti počasí opravdu nepřeje, pořád zde je muzeum Özziho-ledového muže v Bolzánu.
Já osobně považuji život v severní Itálii za snový. Je to proto, že jsem se naučila využívat možností, které se mi zde nabízí a určila jsem si priority. Hodně lidí jezdí do severní Itálie, především za vidinou výdělku. Snaží se našetřit co nejvíce peněz, za co nejkratší dobu. Tito lidé však nemohou říct, že zde žijí, tito lidé zde pouze pracují.
Vždy jsem snila o tom, že budu cestovat, žít tak nějak jinak a tak jsem si to také v životě nastavila. Avšak každý máme priority nastavené jinak. Myslím si, že když už se vydáte někam za prací, je obrovská škoda, neprobádat okolí, nevědět, kde vlastně jste, znát jen cestu do nejbližšího obchodu a restaurace.